Řekni, že mě chceš! – Kapitola 5

Vzal si den dovolené. Nikdy neodpočíval, ale tentokrát neměl na výběr. To ráno se za prvé nemohl zvednout z postele a za druhé ho pohled do zrcadla přesvědčil o tom, že v takovém stavu do práce jít opravdu nemůže. Vymluvil se na horečku a svůj drahocenný led, který používal zásadně do bourbonu či kvalitní whisky, barbarsky nasypal do utěrky. Přikládal si ji celé odpoledne na bolestivé červené pruhy, táhnoucí se mu přes hýždě a stehna. Musel si znovu zasypat podrážděnou kůži na krku dětským pudrem, z jehož vůně se mu zvedal žaludek. Byl nasraný. Nemohl ani pracovat, nemohl si sednout a poprvé si na sebe navlékl vytahané triko, jako nějaký bezdomovec.

Měl tolik volného času, že byl nucen si přemítat útržky ze včerejšího dne. Začal tím, jak se nedokázal uspokojit v náručí svého nejlepšího gigola a pak už to byl jen špatný sen. Hodně špatný sen. Tak proč se u něho dokázal dvakrát vystříkat? Ještě teď toho bastarda cítil. Tak zřetelně. Na stehnech, na hýždích, uvnitř sebe. I když si už dal dvakrát sprchu, nemohl se těch jeho značek zbavit.

Zvonek zazvonil v okamžiku, kdy si Tony sáhl do rozkroku a přejel si dlaní po penisu. Chodil celý den nahý. Uvědomoval si, jak mu neustále tvrdne a jak naléhavě potřebuje sex.
„Starklessi, pusť mě dovnitř!“ ozvalo se z interkomu. „Vím, že jsi doma!“
Tony stál u vchodových dveří a snažil se několika tahy uklidnit napětí mezi stehny. Od chvíle, co přišel k sobě, mu srdce divoce tlouklo vzrušením a on přesně věděl proč. Každá myšlenka na NĚJ mu ihned způsobila bolestivou erekci a on se jí nemohl zbavit. Přivřel oči a zadíval se do obličeje nezvaného návštěvníka na obrazovce kamerového systému. Mezi zuby se mu vydral zklamaný vzdech. Opřel se o dveře a zhluboka se nadechl. Vždycky byl ten nahoře. Vždycky! I s ním. Byl nejlepší, dokázal by očistit i někoho, kdo má na sobě zbytky krve své oběti. Tōsuto to věděl. Proto ho potřeboval. Pro své špinavé kšefty a sex.

Šéf?! Co tu kurva zase chce?! Ale… možná… možná bych si mohl aspoň ulevit… když už je tu…

Necítil k němu nic, ale k ukojení jeho potřeb mu vždycky stačil. Vybavil si jeho bílý macatý zadek, jak se pokaždé zatřepal, když do něj prudce narazil, a udělalo se mu nevolno. Znovu se nadechl a olízl si suché rty. Ta zvláštní pachuť.

Nechutenství. Odpor? Odkdy?

Tony stiskl svůj úd, který najednou přestal jevit zájem o to, užít si.

Divný…

Otráveně se otočil ke dveřím a tlačítkem mu otevřel vstupní bránu: „Pojďte nahoru… něco na sebe hodím,“ zamumlal.
Procházel rozlehlou halou prosvětlenou velkými tabulemi skleněných zdí, které odrážely jeho siluetu ve vytahaném tričku a připomněly mu, jak hluboko klesl.

Co to s tebou je, Tony? zeptal se jeho stín.

„Už jsem vám chyběl…?“ začal Tony, když uslyšel spěšné kroky za svými zády. Nehodlal příchozího nijak vítat ani mu podávat ruku.

„Starklessi!“ výhružka se kterou Tōsuto pronesl jeho jméno, ho přinutila otočit se. „Co se stalo?! A co to máš na sobě?!“

„Jsem doma. Můžu si chodit, v čem chci,“ ušklíbl se a sledoval svého nadřízeného, jak si to k němu rázuje dlouhými kroky, v obleku za několik tisíc jenů. Všiml si složky v jeho rukou a podezíravě svraštil obočí. Případ? Šéfovy masité prsty se zlatými prsteny ho náhle uchopily drsně za bradu a otočily s ním proti oknu.

„Co to máš sakra na krku?! To ti udělala některá z tvých kurviček na jednu noc?!“ zaútočil a pak náhle ztichl.

„Možná jo,“ odsekl mu Tony. „Od kdy vás zajímají moje kurvičky?!“ chytil ho za zápěstí a prudce odstrčil jeho ruku od svého obličeje. „Do toho, koho píchám, vám ni není…“
Tony na sobě cítil jeho pohled, jak ho sjíždí směrem dolů, k spáleným pruhům na stehnech. Šéf se nikdy nezajímal o to, s kým byl nebo komu ojíždí zadek. Měli mezi sebou dohodu. Mohl mít kohokoliv, kdykoliv. Za svoje mlčení o sexuálních službách, které mu poskytoval.
„Proč jste přišel? Dostal jste chuť? Bohužel, dneska se mi to zrovna nehodí. Nebo se to snad týká nějakého…,“ pohodil pohledem po složce, kterou Tōsuto svíral v ruce.
Jeho šéf se ale nenechal odbýt. „Kdo ti to udělal?“ zeptal se a přejel mu prsty po mokvajících strupech. „Nějaká tvoje nová známost?“ zavrčel výhružně.

Tonymu naskočila husí kůže. Neměl s jeho doteky nikdy problém, byl vůči jeho slizkým prstům i ústům už imunní. Stýkal se s ním jen ze setrvačnosti. Díra jako díra. Nepotřeboval ho k ničemu. Jen ho škodolibě těšilo, že může vystříkat ten nejbohatší zadek v Tokiu.
„Rád experimentuji,“ odbyl ho Starkless. „Máte s tím nějaký problém, pane Tōsuto?“

„S Derienem Coxem?!“

To jméno chvíli zůstalo viset ve vzduchu a pak se zakouslo Tonymu přímo do krční tepny.
„Cox?“ zopakoval s předstíraným nezájmem v hlase.
„Volal mi Kinski! Nechal jsi ho sledovat. Proč?“ jeho šéf se zhluboka nadechl a pak pokračoval: „Taky jsem si o něm nechal zjistit pár věcí. Vím, že pracuje na případu. Setkal ses s ním, že? Kolikrát? Víš, že mi nevadí tvoje půlhodinové zálety! Ale podívej se na sebe!“
Tony zamrkal nechápavě očima a sjel pohledem dolů, kam ukazoval šéfův prst.
„Vzrušilo tě blbý jméno!“ zasyčel a chytil ho pod krkem. Tlačil ho svou mohutnou postavou před sebou, až narazil na starožitný stolek, vykládaný alabastrem a ebenem. „Necháváš se…?“ několikrát se nadechl a pak znechuceně zasípal: „Necháváš se jím ojíždět?“

„Dejte ty špinavý pracky z mýho krku…!“ rozčílil se Tony a sevřel jednou rukou pevně jeho zápěstí. „O tom, co mám s Coxem, žádné bližší informace neposkytuji!“

Šéfova ruka na Tonyho krku povolila: „Viděl jsem jeho složku i Kinskiho,“ pokračoval Tōsuto a jeho kulatý obličej zrudl žárlivým vztekem. „Odkdy se zahazuješ se spodinou?! Je to obyčejný fízl! A ještě navíc grázl… díval ses do zrcadla?! Nechal ses od něj zmlátit… a… a…?!“

„…opíchat?“ doplnil ho Starkless už mnohem klidnějším hlasem. „Je to Američan. Kus pořádného chlapa a zajímavá možnost, jak poznat druhou stranu zákona.“
Odmlčel se. Vjel si rukou do rozkroku a protáhl si úd. Přivřel slastně oči a dobrých pár vteřin se kochal vztekem a žárlivostí v šéfově tváři. Chtěl tím pouze vyjádřit svou lhostejnost vůči jeho výstupu, ale vzpomínka na Deriena Coxe ho skutečně opět vzrušila.

Tōsuto nechápavě udělal krok vzad a znechuceně si odfrkl. „Takže jsi dal přednost špíně. Už jsi zapomněl, kdo tě vzal k sobě? Kdo ti dopomohl k tomuhle…?“ rozmáchl se rukou kolem sebe. „Jsi jediný, kdo mě může šukat! Dovolím to jen tobě! Je ti to málo?! Od kdy…Ty..!“
„Tohle je jen moje,“ přerušil ho samolibě Tony. „Všechno jsem si to zasloužil. Nikdo mi to nemůže vzít a nikdo mi nebude říkat, co mám nebo nemám dělat. Klidně si můžete najít jinou děvku. Určitě bude celá žhavá ojíždět ten váš zazobanej zadek.“

Tony nemínil polevit. Ta vlna náhlé euforie, že si tu otevřeně otevírá hubu a posílá svého šéfa někam, mu přivodila mírný otřes orgasmu. Nemůže proti němu nic. Potřebuje ho. Ve všem.
„Když budu chtít, klidně si to s tím grázlem znovu rozdám!“ zachroptěl a prudce sebou trhl. Zapřel se zády o stolek, aby ustál své ochromení. První cákance rosolovité hmoty potřísnily černé naleštěné polobotky pana Tōsuta a zbytek dopadl na bílý mramor na podlaze. „A teď vypadněte… mám dovolenou!“

Odešel bez jediného slova. Neotřel si ani Tonyho sperma ze svých bot. Starkless jeho kroky doprovázel, opřený o starožitný stůl, pohledem plným opovržení. Když se dům opět ponořil do hlubokého ticha, s úlevou vydechl. Chytil se za tričko u výstřihu a snažil se povolit ten svíravý pocit kolem krku.

Potřeboval jsem se ho co nejrychleji zbavit, snažil se přesvědčit sám sebe, přestože věděl, že stačilo říct, ať vypadne. Nehonil se ani při sledování porna natož u časopisů. Neživil se fantazií ani vzpomínkami. Jeho telefonní diář mu poskytoval dostatečnou zásobu jmen, ze kterých si mohl vybírat.

Necháváš se ojíždět špínou! Nechal ses seřezat! Slyšel ses? Skučel jsi jako děvka!

Tony udělal pár vrávoravých kroků a zacpal si uši. Nikdo s ním nemůže tak manipulovat! Není ničí loutka. Vždycky uměl ovládat jak svoje emoce, tak svoje touhy.

Chtěl bys ho znovu vidět, že? Přiznej si to! Chceš, aby tě zase opíchal!

Máchl rukou, aby rozmazal odraz svého zoufalého obličeje v prosklené stěně. Otočil se k ní zády a zavřel oči. Je to přece jen obyčejný hulvát…! Tonymu prošly pod rukama desítky mužů a on si teď nemůže vzpomenout ani na jednoho z nich! Ztrácí s tím hajzlem veškerou svou hrdost. Nedokáže se mu ubránit. Dokonce na něj ani nedokáže přestat myslet. Musí to mít logické vysvětlení. Nenávidí ho! Tvrdě za všechno zaplatí! Derien Cox pro něj nic neznamená! Nemůže ho ovládat!

A proto ses vyhonil?

Tony se pomalu sunul k zemi, kopíroval svými zády hladký povrch okna, dokud nedosedl na chladnou zem. Znovu si uvědomil, jak ten výprask kurevsky bolel. Za tohle se musí pomstít! V hlavě se mu začal rodit plán. Potřeboval si něco ověřit. Ujasnit. A doufal, že to tím i ukončí.

O 4 dny později

Tony se rozhlédl po potemnělé místnosti. Zaplatil místním bezdomovcům, aby se tu pár hodin neukazovali. U stropu visela objímka s blikající žárovkou a zdi byly popsány sprostými nápisy bůhví čím. Kovová postel vydala vrzavý zvuk, když na ni Tony poklekl a na kovové tyče připevňoval pouta. Chlápky, které na detektiva poslal, si vybíral pečlivě. Nešetřil penězi a najal si rovnou tři. Ponechal jim volnou ruku. Bylo mu jedno, v jakém stavu toho bastarda přitáhnou. Nezajímalo ho, jestli bude mít rozbitou hubu nebo polámaná žebra. Při představě, jak leží ten zavšivenej čokl na špinavé matraci, s nohama i rukama od sebe, připoutanýma k chladnému kovu, ho naplňovalo uspokojením.

***

Cítil, že ho někdo sleduje a jeho přirozená zvědavost mu velela zjistit, kdo a proč? To že to nejsou poldové, mu došlo hned. Tři obrovské gorily s pokérovanýma rukama i xichtem by k policii zapadly jen stěží. Ani se nesnažili být nenápadní. Derien zahnul mezi domy a asi po minutě chůze se zastavil… slepá ulice. Projel okolí očima a našel si jedinou únikovou možnost, která tu byla, v podobě starého požárního schodiště. Když se otáčel, věděl, koho za sebou najde.

Zajímalo ho, komu vděčí za tuhle pozornost. Měl tolik nepřátel, že to mohl být kdokoliv. Tam někde uvnitř cítil zvrácené potěšení z toho, že na něj někdo poslal svoji malou soukromou armádu vylízanejch mozků. Srát svoje nepřátele uměl, bylo to jeho hobby. Navíc fakt, že si ten někdo uvědomoval, proti komu stojí, a poslal rovnou tři, hřál jeho chlapské ego i duši rváče.

Derien je přejel očima jednoho po druhém a utrousil jen na půl úst: „Kdo?“
Namísto odpovědi jeden z nich zprudka vykročil proti němu a vědom si početní převahy, zaútočil. Derienův armádní výcvik u speciálních jednotek zapříčinil jeho okamžitou reakci, ránu lehce vykryl a veškerou sílu, kterou do útoku ten chlap vložil, v okamžiku obrátil proti němu. Vykloubené rameno a zlomená holenní kost ho spolehlivě vyřadily ze hry.
„Ptám se kdo?“ zasyčel znovu detektiv Cox, když se otáčel na zbylé dva. Byli už téměř u něj a rozhodli se protentokrát využít kolektivní sílu.

„Zabte ho, zmrda!“ řval na zemi první chlap, „za tohle si ten zkurvenej právník připlatí!“
„Tony?“ chvilka nepozornosti i zvědavost ho stála rozražené obočí, vyražený zub a krvavé modřiny po celém těle. Touha zjistit o co tu jde, ho přinutila ponížit svoje schopnosti na úroveň pouličního rváče a ušetřila těm dvěma dlouhodobý pobyt na traumatologii.
Nechápal to. Pamatoval si naprosto zřetelně, jak pan Starkless nadrženě vzdychal a žádal víc. Když od něj odcházel, vypadal v pohodě a nejspíš proto ho hned úplně pustil z hlavy.
Detektiv Cox se svázanýma rukama dobrovolně nastoupil do omlácené dodávky. Když ho z ní po pěti minutách jízdy neomaleně tahali ven, zlomil tomu hajzlovi, který ho připravil o zub, aspoň několik žeber. S pocitem lehkého zadostiučinění se nechal odvléct do jednoho z pokojů ve starém hotelu a strhnout na kolena. Když konečně rozeznal osobu, stojící před ním plivl jí k nohám krvavou slinu a odhalil zarudlé zuby v arogantním úsměvu: „Ahoj Tony…“

„Coxi,“ vyhrkl Starkless, hlas mu překvapením i vzrušením selhal. „Coxi…“ zopakoval znovu už podstatně tišeji. Přistihl se, jak se mu třesou ruce. Myslel si, že po celé čtyři dny dostatečně krmil svou nenávist, aby se mu dokázal pomstít… ale mýlil se. Byl jeho přítomností doslova ochromen. Najednou jako by se potřeboval ujistit, že se mu jen nezdá… dotknout se ho. Cítil obrovské nutkání si připomenout vše, co tolik dní odmítal a snažil se na to zapomenout.

Nevšímal si výsměšného plivance a přistoupil k němu blíž. Vjel mu do vlasů a trhnutím mu zvrátil hlavu dozadu, aby na něj lépe viděl. To psisko mu klečelo u nohou, mohl si s ním dělat, co chtěl… Tak proč toho nevyužil? Proč se k němu sklonil a zašeptal mu rozechvěle do obličeje: „Máte tady všude…,“ olízl dychtivě jeho roztržené obočí, „…krev,“ vydechl slastně a sledoval jazykem rudý pramínek stékající po lícní kosti až k ústům. Zastavil se těsně vedle nich a přímo cítil pach krve z jeho slin.

„Hoďte ho nahoru,“ pohodil Tony hlavou směrem k posteli, když ho detektivův drzý obličej vrátil do reality a on si znovu uvědomil, proč to vlastně dělá. Vytáhl z peněženky další bankovky. „Hezky mi toho čmuchala přivažte, ať je napnutej jak králičí kožka.“
„Na kožku sis měl pořídit trochu větší postel nebo menšího chlapa,“ zavrčel jeden z vyholenců směrem k Tonymu, shrábl peníze a oba se raději rychle vytratili.

Smál se mu s rozbitým obličejem do tváře, nechal se dobrovolně přivázat a nejevil žádné známky protestu. Tony věděl, že šlápl vedle. Věděl, že z této situace nevyjde jako vítěz, přesto se rozhodl to aspoň zkusit. Vylezl na postel a zaklekl si mezi jeho roztažené nohy.
„Vysmíváte se mi?“ zeptal se tiše. Sklonil se nad ním a zapřel se oběma rukama vedle jeho hlavy. Pohnul pánví a drsně se mu otřel o rozkrok. Rozhodl se ho mučit dotěrnými doteky, které jsou každému dominantnímu typu nepříjemné. Dýchl mu na jeho rty a z čela mu odhrnul černé prameny, aby lépe viděl do těch modrých, arogantních očí. Prsty přejel po spáncích, přes citlivý ušní boltec a krční tepnu. Svoje ústa poté přesunul nad svalnatý krk, aby to čisté místo pošpinil svými polibky.

Derien tiše zaskřípal zuby. To, jak se dotýkal jeho citlivých míst, mu nedělalo příliš dobře a narušovalo jeho soustředění. Přišel zjistit, co po něm ten holomek chce, a proto raději rychle začal s ‚výslechem‘, než se mu to vymkne z rukou.

„Co bys rád…Tony?“ ozval se v momentě, kdy už to přestávalo být snesitelné. „Tak moc mi ho chceš vykouřit, že sis pro mě i poslal?“

Derienova otázka dokonale narušila intimní napětí. Starkless ztuhl.
Co chci? zeptal se sám sebe. Zůstal nehybně přisátý na jeho slanou pokožku a snažil se rozdýchat tu posměšnou poznámku.

Nenávidím ho! Chci ho!

Derien si vydechl úlevou. Slavil úspěch se svojí hulvátskou poznámkou, která Tonyho přinutila přestat s něžným obíráním a možná ho i přiměje sdělit důvod, proč tu dneska oba jsou. Avšak Tonyho to zastavilo pouze na okamžik a dokonce se rozhodl přitvrdit:
“Deriene…,“ zašeptal, aby si ověřil, že ho to jméno opravdu vzrušuje i vyslovené nahlas. Sjel polibky po úponech až na klíční kost a vracel se středem krku přes bradu zpět k jeho ústům, nad kterými zůstal nehybně viset. Jednou rukou ho stále držel ve vlasech a druhou mu sjel k bedrům, kde narazil na pouzdro s dýkou. Zarazil se. Upřímně nevěřil, že se těm pitomcům podaří zdolat bývalého rangera a vlastně ani nevěřil, že některého z nich vůbec ještě někdy uvidí.

Je ozbrojený a vypadá, jako by se jen trochu porval v nějakém baru. Tady něco nehraje.

No to si snad dělá prdel! zavrčel v duchu Derien, který veškeré úsilí věnoval své schopnosti sebeovládání. Horečně přemýšlel nad další jízlivou poznámkou, když ucítil jeho ruce na svých bedrech. Lehce zaškubal pouty, aby odtrhl Tonyho pozornost od nože, který měl za pasem. Nestál o tenhle druh konfliktu. Přistihl se totiž, že by mu jen nerad nějak vážně ublížil. Nebyl si jistý tím, o co se pan Starkless vlastně snaží, jenom doufal, že mu úplně nepřeskočilo. Ve snaze zlehčit situaci, a zjistit o co tady opravdu jde, ho obdařil svým bezzubým, posměšným úsklebkem a nepříliš taktně vyjádřil svou starost: „Jak se má tvůj zadek?“

Tony ale neodpověděl. Vytáhl dýku z pouzdra a přisál se ústy k jeho hornímu rtu. Uzavírající se rána znovu praskla a detektiv ucítil, jak se mu do úst řine čerstvá krev. Chladný kov vojenského nože na břiše přinutil jeho mozek zvýšit přísun adrenalinu a připravit se na rychlou reakci. Přesto ho však zkusil ještě jednou: „Už chápu… Velkej šéf stojí za stejně velký hovno a ty v sobě potřebuješ cítit pořádnýho chlapa… je to tak… Tony?“ uchechtl se Derien s arogancí sobě vlastní. Rychle otočil hlavu na stranu a vyplivl chuchvalec krve, která mu stékala do krku.

Po poznámce o šéfovi Tony ztuhl a nevědomky přitlačil, až se pod čepelí nože objevily drobné, rudé krůpěje. Rozčileně zafuněl, narovnal se a zabodl nůž vedle detektivovy hlavy. Vysmívá se mu… pořád! A přitom je to jeho vina, že se musel vyhonit před svým šéfem. Jenom kvůli němu se tak ponížil! Chytil Coxovo tričko za spodní lem a vzteklým trhnutím ho rozpáral až ke krku a odhalil tak jeho svalnaté paže i tetování přes polovinu hrudníku.
„Nic o mě nevíte,“ odsekl ztěžka oddechující Tony a sedl si obkročmo na jeho do široka roztažená stehna.

Derienova trpělivost právě přetekla. Tonyho náhlá agresivita ho silně popudila. O to víc, že mu zničil jeho nejlepší triko.
„Co sakra chceš?!“ štěkl po něm a vztekle zaškubal pouty.
Tony se však s odpovědí nehodlal zdržovat. Zakousl se mu do klíční kosti a rukou přejel po jeho žebrech až k pásku od kalhot. Jazykem obkroužil tmavý dvorec bradavky a zanechal na kůži fialový otisk svých rtů.

Detektiv čekal ještě pár vteřin a pak znovu zaútočil: „Jestli potřebuješ vošoustat… stačilo si zajít do bordelu, ne? Prachy na to máš! Tak nač ta zkurvená komedie?!“
Starklessovy doteky začínaly pálit a jeho hrdost bránila i pořádné erekci. Znovu se zapřel do pout, až stará postel zaúpěla.

„Mám si zajít do bordelu?“ přerušil Tony detektivovo snažení s trpkým úsměvem na rtech. V jeho hlase nebylo už ani stopy po vzteku, který ho ještě před minutou úplně ovládl. Právě teď nechtěl nikoho… tedy… nikoho jiného. Uvědomil si, jak velmi ho ten muž, kterého měl právě pod sebou, přitahuje a vzrušuje. I to, že se pocity, které s ním prožívá, nedají koupit. Nikdy to s nikým nezažil, ať už s penězi, nebo bez nich. Nechtěl o to přijít. Byl ochoten pro prodloužení tohoto okamžiku udělat cokoliv. Natáhl se po peněžence, vyndal z ní všechny peníze, které v ní našel a položil je detektivovi vedle hlavy.

„Bude to stačit?“ vydechl těžce. Chytil ho pevně za připoutané zápěstí a nalehl na něj celou svou vahou. Otřel se mu nosem o krk a znovu si tak připomněl, jak ten chlap nádherně voní. Kdy se zamiloval do toho těla posetého jizvami? Najednou zatoužil po tom, aby se ho i on dotýkal, sevřel ho svou velkou tlapou ve vlasech a…

Odpověď na svoje otázky Derien nedostal, přesně jak předpokládal. Vlastně na jednu ano, v podobě bankovek u jeho hlavy, čímž ho ale ještě víc vytočil.
„Nejsem na prodej! Mě si nemůžeš koupit za svoje špinavý prachy!“ zasyčel vztekle. „V tom je ten rozdíl, Tony!“

Starkless ho vyslechl mlčky. Vlastně tuhle odpověď čekal, ale nemohl… nemohl mu říct, s čím právě bojuje. Vědomí, že Derien nedokáže rozluštit jeho rozpolcenost a rozpoznat tak vnitřní pocity, Tonyho překvapivě zabolelo. Podíval se mu zpříma do očí, zkoumal jeho rozzuřený obličej a doufal, že nalezne alespoň nějaký náznak náklonnosti nebo pochopení.
„Nejste na prodej?“ zeptal se a dotkl se prsty jeho obličeje. „Nechci…,“ polknutím se snažil zbavit pocitu staženého hrdla.

„Chci…,“ rychle mu dýchal do obličeje.
Nikdy by mu to do očí neřekl. Derien Cox přece není člověk, který může něco takového pochopit. Jen přijde a zase odejde.
„Chci…“, povolil stisk na jeho zápěstí.
Chci… chci tebe, ty parchante!
Proč to nedokáže říct nahlas?

Ta touha po tom, aby se ho i Derien dotýkal, byla nesnesitelná. Chtěl ho. Chtěl ho znovu cítit, hluboko v sobě. Ale nedokázal si o to říct a odhalit tak svou slabost, kterou pro toho toulavého psa má. Přišel by jen další výsměch a bolest z odmítnutí. Tony si uvědomil, že opět prohrál. Vytáhl klíče od pout a uvolnil detektivovy ruce. Seskočil z postele a se sklopeným zrakem zamířil ke dveřím.

„Ty peníze si nechte na nové triko,“ pronesl tiše, aby Coxovi zabránil cokoliv říct. Ten ho sledoval nevěřícným pohledem plným zmatku.
„Cože?“ štěkl po něm Derien to jediné slovo, na které si v tom šoku dokázal vzpomenout. Nečekal tak rychlý konec. Navíc neprošel tím vším jenom proto, aby ho nakonec nechal jen tak zdrhnout: „Hej! Kam si myslíš, že deš?!“
„Kurva!“ zaklel vztekle. Vůbec si neuvědomil, že má na nohou stále pouta.
„Řekl jsem…“ zařval na něj, když mizel ve dveřích. Cvak! „Stůj…“ dodal tiše.

Tony ušel ještě pár kroků a opřel se na chodbě o stěnu. Všechno to napětí a vzrušení na něj dolehlo. Úzkost mu bránila dýchat a žaludek měl až v krku. Ještě před chvílí měl toho chlapa pod sebou, bezbranného. Mohl se ho dotýkat… mohl cokoliv.

Co mi to udělal?

Detektiv Cox našel pohozený klíč od pout a uvolnil si i nohy. Byla celkem úleva vstát z té smradlavé, zablešené matrace. Celý rozlámaný rychle sebral peníze, nůž i zbraně, které vyholenci nechali ležet na stole, a vyběhl ze dveří. Tony ho znovu překvapil… tím, že stál hned za nimi.

„Nemám nic, co bych k tomu dodal,“ zamrkal nervózně Starkless a se stejnou nervozitou ho sjel od hlavy až patě a zase zpět. Zastavil se na jeho obličeji, kde mu pomalu natékalo rozražené obočí a pod ním zářila ta neskutečná modř jeho očí. Přestože byl samá krev a modřina, Tony znovu pocítil tu nepopsatelnou touhu. Chtěl, aby trpěl. Ale teď… cítil nutkání se za všechno omluvit. Smazat to. Začít znovu.

Jeho jazyk si našel díru po zubu a Derien vyplivl další krvavou slinu. Pustil svoje věci na zem a vztekle chňapl po jeho paži. Přitáhl si ho blíž a zastrčil mu za košili bankovky, kterými mu Tony zaplatil.

„Nejsem tvoje děvka a nepřišel jsem o zub jenom kvůli tomu, abych poslouchal tvý zmatený žvásty… takže…“ chytil ho zezadu za krk a strhl na kolena, „…si dej záležet!“
Tony těžce dopadl na zem a s překvapeným výrazem hleděl do detektivova rozkroku. To, čeho se před malou chvílí nedobrovolně vzdal, měl zase zpět. Možnost se ho znovu dotknout, poprvé zjistit, jak chutná. Ta nabídka se nedala odmítnout. Bylo to tak ponižující. Tak neodolatelné.

„Taky nejsem žádná děvka. Strčte si svýho ptáka do zadku nějaký buzně z baru!“ odsekl Tony ve snaze vynutit si od Deriena trochu lehkého násilí. Ten se pobaveně zasmál a odhalil tak svůj chybějící špičák.
„Ještě před chvílí to vypadalo, že bys dal za mýho ptáka ve svým zadku celý jmění!“ pokračoval nabuzeně a přitáhl si ho blíž k rozkroku.
„No tak…“, zavrčel tiše když viděl Tonyho předstíranou nechuť spolupracovat, „buď hodnej kluk a otevři ji… nebo se ti ten výprask tak líbil?“

Tony se zhluboka nadechl. Představa, že by ho ten muž znovu přivázal a ‚potrestal‘ mu způsobila něco jako malý orgasmus. Díval se zblízka na kovovou sponu opasku, kterým ho před několika dny přinutil k poslušnosti. Zatoužil se ho dotknout právě na tomto místě. Zvedl rozechvěle ruce a vytáhl pomalu kožený jazyk z poutka. Trhl s ním prudce na druhou stranu, aby ho uvolnil z dírky a pocítil další vlnu touhy. Rozepl knoflík u kalhot. Představa toho, co se skrývá za zipem, který rozškrtl, s ním znovu silně otřásla. Prudce vydechl a jednou rukou se mu zapřel o stehno, aby ustál nápor vzrušení. Otřel se mu nosem o tvrdý úd a stáhl mu kalhoty i se spodním prádlem z boků.

Chytil ho volnou rukou u kořene a vnořil si ho celého do úst, aby ta lázeň byla dokonalá. Poté to ještě několikrát zopakoval. Přistihl se, jak mu zarývá svoje nehty do kůže na stehně. Zachvěl se a nevědomky jemně stiskl zuby.

Deriena tohle přinutilo pustit jeho krk a chňapnout mu po vlasech. Bylo to jako slabá rána elektrickým proudem. Jeho samolibý výraz zmizel… nabuzeně oddechoval a krmil svoje vzrušení pohledem na to, jak mu mizí v ústech. Citlivá pokožka dokonale vnímala každou nerovnost Tonyho jazyka a ve spojení s tím co Derien také viděl… to vypadalo na brzkou ztrátu kontroly. Potlačil touhu dostat se mu dovnitř až po kořen… místo toho ho přinutil zrychlit. Rval se s chutí ho znovu znásilnit, ale nějak nebyl schopen si vybrat mezi možnostmi vystříkat se mu do krku, nebo znovu ojet jeho zadek, tu lepší.

Hlubokými tahy si Tony plnil ústa vzrušením detektiva Coxe. Nedokázal odolat a jazykem přejel naběhlé fialové žíly. Cítil, jak sám tvrdne a pevný stisk v jeho vlasech určující tempo, v něm znovu vyvolal touhu být ovládán. Jeho penis se mu bolestivě tlačil v kalhotách a vlhko nasvědčovalo tomu, že už se několikrát vzrušil.

Detektiv zůstal u první možnosti. Ten právnický parchant to dělal tak dobře, že se musel zapřít rukou o zeď, aby se mu nepodlomila kolena. Při každém pohybu dovnitř se slyšel hlasitě sténat. Ten pocit, ten pohled na něj, jak mu klečí u nohou, stál i za ten zasranej zub.
„Tony…“ uklouzlo mu skrze zaťaté zuby.

Ten ale zkracoval intervaly mezi vlnami slasti na neúnosnou mez. První slabý pozdrav skočil v jeho ústech. Starklessovi stačil už jenom kousek k tomu, aby mohl svému milenci dopřát malou nirvánu. Slyšet vlastní jméno a detektivovo sténání přimělo Tonyho sklouznout si volnou rukou do kalhot a vysvobodil svou bolestivou erekci.

Derien se nikdy při orgasmu neovládal, jeho hlasité vzdechy se nesly prázdnou chodbou starého domu až k uším několika jeho náhodných a přechodných obyvatel bez vlastního přístřešku nad hlavou. Několik z nich vykouklo ze svých skrýší a zvědavě sledovalo tuhle bizarní podívanou. Polonahý, dobitý chlap jenom s kalhotami na půl žerdi a s přiblblým motivem na spodkách si užíval spolu s dokonale upraveným, seriózním mužem v drahém obleku.

Ti, kteří si všimli zbraní na zemi, se raději rychle ztratili. Cox se však soustředil jenom na slast, kterou právě v silných vlnách prožíval. V mírném předklonu zlepšoval svůj prožitek pohledem na snahu svého milence. Uvolnil svůj stisk a prohrábl mu zpocené vlasy od čela až k temeni. I když měl pocit, že to snad nikdy neskončí, dočkal se. Odtrhl ho od sebe, uhnul pohledem před vlastním spermatem na jeho bradě, jenom aby narazil na Tonyho rozepnutý poklopec. Pak se vrávoravě odlepil a sehnul se pro svoje věci, přitom si zapnul zip a knoflík u kalhot. Když míjel klečícího pana Starklesse, chytil ho za bradu a zvedl mu hlavu.

„Jasně že si děvka…“ řekl tiše a setřel mu prstem z brady to, co nestihl spolykat. „Moje děvka,“ pustil jeho čelist a otočil se k východu. Cestou ven si olízl vlhký palec. Tony už ale nemohl vidět, jak se na Derienovu tvář vrací jeho typický, samolibý úsměv.

Starkless se snažil rozdýchat svůj orgasmus, a když se Cox natáhl pro svoje věci, ztratil oporu jeho nohy a vyčerpaně obtiskl dlaň do kaluže svého vlastního spermatu. V hlavě mu hučelo z nedostatku vzduchu a z nemožnosti ventilovat křikem svoje vzrušení. Slyšel jen matně, co mu Derien šeptá do obličeje. Poté se sklopenou hlavou jen naslouchal vzdalujícím se krokům.
Děvka. Nic jiného. Pro něj.

Tonymu zacukal koutek. Úsměv mu zůstal na tváři i potom, co ho tupá rána do zátylku poslala k zemi. Nevěděl, jak dlouho byl v bezvědomí. Vlasy měl slepené krví a jeho oděv byl pryč. Neměl mobil, ani peníze, vzali mu klíče od domu i od auta. Ale Starklessovi to bylo v té chvíli úplně jedno. Vypotácel se ven na ulici a zamířil domů… pěšky, i kdyby mu to mělo trvat celou noc.

Štítky

5 komentářů u příspěvku “Řekni, že mě chceš! – Kapitola 5”

  1. Danny napsal:

    hmm… děvka? Pro tebe, Deriene? Jsem ta nejlepší, víš to? Proč to nevidíš? Neslyšíš? Myslíš si, že je to o tom, ž emám na sobě drahej oblek? Nebo že na někoho, kdo se dokáže vzrušit z pouhé vůně, či blízkosti, je docela těžké narazit? Jak mě vidíš? Co pro tebe znamenám, deriene? Opravdu jen zadek? Nebo ústa k tomu, aby ses měl do čeho vystříkat? Nevidíš? To zoufalství v mých očích? Že se mi třesou ruce, když se tě dotýkám? Že miluju pod dlaněmi tvá ramena? mezi prsty jemné chmíří? Prameny vlasů šimrající mě na obličeji? Neslyšíš? Jak mi srdce hlučně sténá pod každým svým úderem? Jak se mi ze rtů derou krátké toužící vzdechy, které jsou jen zástěrkou pro slova: „Chci tě?“

  2. JackieDecker napsal:

    Jasně že si děvka…“ řekl tiše a setřel mu prstem z brady to, co nestihl spolykat. „Moje děvka,“ – to je snad zatím ejlepší hláška z celé série 😀

  3. Danny napsal:

    Všechny Derienovy hlášky jsou boží 😀 Derien prostě ví, jak volit svá slova, moc nemluví, ale když promluví, jee to většinou to jediné, co si člověk z té povídky pamatuje

  4. JackieDecker napsal:

    To jediné ne… 😀 alerozhodně to stojí za to 😀

Napsat komentář